Články... na Blog.cz

UPOZORNĚNÍ: druhá polovina tohoto textu obsahuje náznak rozuzlení filmu Pýcha a předsudek (2005). Pokud jste ho ještě neviděli a ani neznáte obsah literární předlohy, doporučuji se nejdříve na film podívat a pak se k textu vrátit. V případě projekce dejte prosím přednost anglickému znění s českými titulky. Český dabing je velmi matoucí a shazuje kvalitní film o třídu níže.

Asi vás napadne, proč píšu o klasickém milostném příběhu do rubriky křesťanství a mystika, ale když jsem film viděl poprvé, tak mě napadlo, že závěr je nádherná ilustrace k Temné noci sv. Jana od Kříže. Při dalších projekcích jsem zjistil, že nejen k tomuto dílu.

Konvenční recenze nelžou. Film provází nádherná hudba, užívají se dobové kostýmy a rekvizity, herecké výkony jsou skvělé. To vše zachycuje dynamická kamera. Předně je potřeba říci, že scénář je oproti knižní předloze zjednodušen a ořezán o postranní zápletky a že scénáristka (Deborah Moggach) vystavila hlavní hrdinku Elizabeth (hraje Keira Knightley) většímu tlaku, protože ji oproti knize nedovolila sdílet své vnitřní pocity se svými sestrami. V první polovině filmu je možné sledovat pomalu rostoucí lásku mezi Elizabeth a panem Darcym (hraje Matthew MacFayden), která v případě Elizabeth je neuvědomělá a projevuje se mírně ironickým popichováním objektu své domnělé nenávisti. Zlom přichází asi v polovině filmu, kdy Darcy svou lásku vyznává a Elizabeth žádá o ruku. Ona v afektu a zklamání z jeho chování k své sestře odmítá a tím ho ztrácí. V této jediné chvíli poznává svou dosud skrytou lásku k Darcymu a doléhá na ni prázdnota, která se v pozdějších scénách ještě stupňuje. Tato osamělost je o to horší, že s ní nedokáže nic udělat. V Anglii konce 18. století bylo nemyslitelné aby se žena sama od sebe setkala s mužem. Musí tedy čekat zda-li se nepřiblíží on sám. Stejné je to i v případě člověka a Boha v určité fázi duchovního života. Člověk pociťuje samotu, marnost, vyprahlost a tíseň. Zdá se jakoby byl Bohem úplně opuštěn a nedalo se s tím nic dělat. Právě v tomto okamžiku zapomnění začíná Sv. Jan od Kříže zpívat svou Duchovní píseň.

…

Elizabetina prázdnota se ještě umocňuje šťastným zasnoubením starší sestry a důvěrnice v jedné osobě. Aby vší opuštěnosti nebylo konec, dostává se do konfliktu s hraběnkou de Bourg, tetou Darcyho, která ji nevybíravým způsobem napadne a žádá přiznání stavu vztahu. Elizabeth se v jediné větě vyznává ze své lásky a uvědomuje si, že její poslední naděje na sblížení s Darcym je zmařena. Je zcela symptomatické, že se tak děje uprostřed noci. Té která je symbolem opuštění a v mystice také očištění. Po noci ale nadchází nový den a milá se setkává se svým milým (duše se svým Bohem). Sv. Jan to popisuje ve své básni Za temné noci.

Už několik let jsem žil s pocitem, že tuto pohádku bych si měl někde sehnat a pustit. Kdysi jsem její kousky viděl a měl jsem takový pocit, že má jakýsi "potenciál". Oficiální text distributora je zde. Člověk se jím ale nesmí nechat zmást. Ono totiž o ten souboj holí, ani samotnou hůl nejde. Hlavním motivem příběhu je totiž putování, překonávání obtíží, projití temným obdobím života a učinění onoho jediného správného rozhodnutí. Divák ani nemusí nasadit "těžkotonážní" metody filmové meditace, aby se minimálně nad dialogy Jana a jeho přítele zamyslel a něco si odnesl.

Tento článek vyšel v létě 2008 ve farním zpravodaji rožnovské farnosti.

David Torkington

Davidu Torkingtonovi se v trilogii Poustevník/Prorok/Mystik povedl vskutku bravurní kousek kombinace vážného tématu (modlitby) s beletrií. Autor s příslovečným anglickým humorem začíná příběh rozvíjet právě v momentě kdy se jedna z hlavních postav, kněz Robertson, ocitá na životní křižovatce s hrozbou duchovního vyhoření. Jako tonoucí se chytá stébla v podobě zmínky o duchovním vůdci jedné účastnice víkendového kurzu modlitby. Dle zpráv má žít kdesi na malém ostrůvku v pásmu Vnějších Hebrid a osobním setkáním s doprovázenými se vyhýbá. Otec Robertson je ale přesvědčen, že jedině osobní setkání ho může zachránit od zkázy. Použitím průhledné léčky se skutečně s Petrem Calvayem setkává a jejich společné dobrodružství hledání může začít.
Samotný příběh autor využívá jako rámec pro objasnění některých druhů modlitby a fází duchovního života. V Poustevníkovi se jedná hlavně o počáteční otvíraní Boží milosti. V Proroku se autor pustí do bližšího seznámení s františkánskou spiritualitou a v závěrečné knize série je na pořadu očišťování v temné noci a sjednocení s Bohem.
I když v některých pasážích příběh pokulhává, autorovi to lze odpustit, neboť rozpětí příběhu a hloubka tématu jsou obrovské. Knihy jsou maximálně čtivé a hodny doporučení. Je opravdu málo děl, které čtenáře seznámí (byť jen povrchně) i s díly španělské mystiky (sv. Jan od Kříže, sv. Terezie od Ježíše) a která lze s klidným svědomím doporučit jako prázdninové čtení někam k vodě nebo do kempu. Knihy vydalo Karmelitánské nakladatelství a lze je objednat na adrese www.ikarmel.cz.

Karel Gardaš

Tento článek vyšel v roce 2007 ve farním zpravodaji farnosti Rožnov pod Radhoštěm.

Kartuziáni. Jeden z nejpřísnějších řádů římskokatolické církve. Uzavřená společenství bratří a sester nepřijímající návštěvy a soustředící se na hlubokou modlitbu. Mniši a mnišky, kteří se modlí za naši spásu i v době kdy my spíme. I to bylo možná motivací Philipa Gröninga když se o nich rozhodl natočit dokument. Měla to být reakce na import filmů s duchovní tematikou z asijského prostředí do Evropy. Gröning chtěl vyjádřit fakt, že i naše vlastní kořeny mohou stát na hluboké duchovnosti. Oslovil společenství Velké Kartouzy v roce 1984 a po šestnácti letech se dočkal kladné odpovědi. Bratři si stanovili jen několik podmínek. Bude sám. Bude filmovat bez umělého osvětlení. Výsledný film bude bez přídavku hudby a komentářů. Zúčastní se plně života komunity. V roce 2003 se za ním zaklapla brána Velké Kartouzy a vynořil se po půl roce s materiálem, který pak zpracoval do dokumentu Velké ticho. Po uvedení do kin bylo dílo nadšeně přijato a v Itálii a Německu návštěvnost mnohonásobně překonala očekávání distributorů. V roce 2006 se film stal dokumentem roku Evropské filmové akademie. Podle diváckého ohlasu by se mohlo zdát, že se jedná o jeden z mnoha komerčně laděných dokumentů. Opak je pravdou. Snímek je velmi intimní a vysoká návštěvnost ukazuje na žízeň Evropy po duchovní zkušenosti.

Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit (Jeremiáš 20,7)
Ticho a samota. Prostředí vhodné pro modlitbu. Kartuzián v něm žije celý svůj mnišský život. Plynutí času je ohraničeno jen zvoněním zvonu, pravidelnými modlitbami a na pozadí změnami ročních dob. Mnich má jediný úkol: být tady pro Boha. Všechno v jeho životě se stává vyjádřením snahy tento úkol naplnit. Ticho, samota, modlitba, to vše nezůstává jen na plátně kina, ale volně plyne do hlediště. Divák je vtahován do děje pomalu plynoucího k věčnosti a modlitba se najednou stává podstatnou součástí života. Nejlepším vyjádřením důsledků takového životního směrování je pak závěrečný monolog slepého bratra. Mnich v něm nastavuje zrcadlo každému křesťanu a je jen na divákovi jak se jím i celým filmem nechá inspirovat.

Karel Gardaš
Film je k dispozici na DVD ve farní videotéce. Autor tohoto textu doporučuje film shlédnout v klidu a odolat pokušení jakkoli ovlivňovat jeho pomalý běh.

Rožnováci mají štěstí v tom, že se v končícím volebním období událo množství zcela konkrétních událostí a kauz. Vezměme jen poslední rok: problém Nádražní a Baeyrovy ulice, zastřešení zimáku společně se zadlužením, záchvěv kolem Kauflandu, diskuzi kolem prodeje akcií ve vlastnictví města a v poslední době také problém kolem nájemních smluv přímo se dotýkajících jednoho z radních. Stačí vzít jen tyto náměty a svých kandidátů se zeptat na jejich názor, případně rovnou na řešení problému - pokud nějaký problém vidí. Závisí pak už jen na každém z nás, jak s takovými informacemi naložíme. Výběrem nejvhodnějšího kandidáta ovšem přemýšlení voliče nemusí končit. Prozíravý občan si je vědom faktu, že jeho kandidát bude muset za své názory na radnici bojovat a že mnohé se nepodaří prosadit přes síto koaličních partnerů. Otázka ale je: víme jakou koalici se podaří sestavit?

Jaké jsou pravděpodobné koalice? Ty hned na první pohled zřejmé jsou dvě: KDU-ČSL, Rožnov všem a Zdravý Rožnov jako první a KSČM, ODS a Společně jako druhá. V případě první je zdůvodnění jasné: proč rušit něco co funguje (stávající radnice) a přináší výsledky? Pro zdůvodnění druhé musíme stavět na osobních vztazích. ODS a Společně jsou spojeny přátelstvím pánů Billa a Kubína. KSČM a Společně vedou lídři, kteří jsou zároveň bývalí spolupracovníci z předlistopadového podniku Tesla (Kučera/Kubín). Celkově tuto koalici drží i vzájemná shoda při hlasování v zastupitelstvu. Čtenář obeznámen s rožnovským prostředím jistě dokáže přiřadit k jednotlivým koalicím akce za kterými stojí i akce které jim zrovna nejsou "po chuti". Ani jedna z nich ale nemusí získat většinu a budou se muset spojit s některým z dalších subjektů. Nabízí se buď ČSSD anebo Moravané. Zatímco druhý subjekt je na rožnovské scéně novinkou, ČSSD už měla šanci sedět v zastupitelstvu i radě. Jejím nedostatkem je ale menší politická "emancipovanost", na které snad nové vedení více zapracuje. Samozřejmě můžeme spekulovat i nad jinými kombinacemi stran a sdružení. I ty jsou možné, ale zřejmě s větším či menším skřípěním zubů (problémy v osobních vztazích). Jejich diskuze je ale mimo rozsah tohoto článku.

V každém případě si myslím, že je z čeho vybírat. Šanci má každý a je jedno jestli zrovna preferuje sport, kulturu, životní prostředí, či jen obyčejnou pitnou vodu z kohoutku. Bude tomu odpovídat i volební účast?

Jako reakci na vystoupení zastupitele Kubína, který mě v rozčilení nařkl ze lži jsem napsal následující článek. P. Kubín tak reagoval na mnou přednesený projev na zastupitelstvu 18.4. (k dispospozici zde). Článek vyšel ve Spektru č. 9 4. května.

Na dubnovém zastupitelstvu jsem vyjádřil obavy o nakládání s důležitými projekty v Rožnově. Prohlásil jsem, že ani po zastřešení zimního stadionu nebude areál na Bučiskách dostatečně funkční. Důvodem je skončení životnosti sociálního zázemí (šatny/WC) v několika následujících letech. Obávám se, že pokud se žádost hokejového klubu o další finanční injekci "potká" s dostavbou jiných projektů (chodník, vodovod, atd.), klub dostane přednost a občané opět skončí jako ti poražení. Obava přetrvává zvláště proto, že může být opět před volbami. Situaci nemění ani fakt, že areál bude ve vlastnictví městské společnosti, protože ta má povinnost ho udržet funkční. V důsledku je tedy jedno, jestli bude na zastupitelstvu za pár let lobbovat pan Soška či jednatel vlastníka stadionu. (Celý text projevu je k dispozici na http://kgardas.blog.cz/)

Vystoupil jsem na vyjádření nesouhlasu se způsobem řešení situace kolem stadionu a neočekával jsem ze strany zastupitelů žádnou reakci. Překvapil mě ale pan Kubín, který mě v rozčilení nařkl ať "tyto lži pořád dokola neopakuji" (nemyslím, že jsou mé články lživé nebo se opakují), že je pak ode mne "opisují novináři" (to se pokud vím ještě nestalo). Dále pokračoval že když "za ním chodím" (byl jsem jen jednou kvůli petice proti otevření Nádražní/Bayerovy ulice, jednali jsme asi 5 minut), tak že si mám informace vyžádat. On by mi na základě "záměru, který se začal projednávat už v roce 2000" dokázal, že nemám pravdu, když datuji začátek projednávání projektu na jaro 2005 (v projevu jsem znalost záměru u zastupitelů předpokládal a pro stručnost jsem jeho existenci nezmiňoval). Ponechme teď stranou fakt, že jsem mluvil o konkrétním projektu zastřešení, kdežto pan Kubín o základní vizi opravy areálu. Ponechme stranou i to, že o chodníku do Hážovic se mluví daleko déle.

Všimněme si dvou věcí. Za prvé pan Kubín vůbec nevyvrací kritiku nekvalitně připraveného projektu, ani konflikt mezi jinými projekty a zastřešením stadionu. Dokonce ani to, že zimák bude během několika let opět nefunkční. Nakonec nevyvrací ani obavu, že by občané v příštím "kole" mohli opět skončit jako ti poražení. Jediná konkrétní výhrada která zazněla, byla proti roku 2005 jako počátku projednávání. Druhou věcí je to, jak pan Kubín i v rozčilení dokáže dokonale "pracovat" se slovíčky. Člověk neznalý situace je pak velmi jemně manipulován aniž by si něčeho všiml (viz výše). Z celého vystoupení pana Kubína mne ovál chlad doby nedávno minulé, kdy občané zde byli pro politiky a ne naopak. Kdy ozývající se stačilo umlčet "seřváním", "bouchnutím do stolu", případně důraznějšími metodami. Ta doba je pryč. Dnes se takové chování považuje za absolutní profesionální selhání. Jsou to ostatně komunální politici kdo by měl informovat občany o svých záměrech. Pokud je informovanost nedostatečná, nesou na tom vinu. Doufám, že se tato selhání nebudou opakovat a že politici budou trpělivě vysvětlovat své ideje a hledat konsensus vyhovující většině občanů.

Následující projev jsem přednesl v diskuzi k převodu zimního stadionu na Komerční domy s.r.o. na Zastupitelstvu 18.4.

Vážení zastupitelé,

dovolte mi abych v krátkosti zhodnotil zastřešení zimního stadionu a pokusil se o předpověď budoucích kroků v této oblasti. Na zastupitelstvu se projekt začal projednávat v hrubých obrysech v dubnu minulého roku. V té době se počítalo s dotacemi převyšujícími 2 miliony. Na červnovém zasedání byl k dispozici jen rámcový rozpočet, který počítal s 35 miliony. Projekt byl schválen většinou jednoho hlasu. Na zářijovém zastupitelstvu Vám projekt nabobtnal už na 48 milionu a zajišťovací úvěr byl schválen již většinou zastupitelů. Při obou těchto zasedáních byla poměrně emocionálně vypjatá atmosféra a stále byla jistá dotace jen 2 milionů korun. V únoru 2006 jste zřejmě vyřazením zimáku z rozpočtu a jasně deklarovanou snahou pokračovat cestou s.r.o. přišli o možnost i této velmi hubené dotace. Zimák se tak stal projektem plně financovaným městem. Nutno poznamenat, že takto se nepostupuje ani v případě více sociálně potřebných investic. Vaše následující hlasování je konečné a problém stadionu bude v uvozovkách vyřešen. Za několik let ale skončí životnost šaten a sociálních zařízení. Co se stane? Budou Komerční domy investovat částku v desítkách milionů korun do pochybně připraveného projektu bez vidiny dotací? Myslím že ne. Hokejovému klubu nezbude nic jiného než přijít za zastupiteli a žádat je o mimořádnou dotaci Komerčním domům za účelem pokrytí plánované investiční akce. Jako úspěšní lobbisté minulosti budou mít ty nejlepší předpoklady uspět. Zřejmě bude opět před volbami a šatny stadionu bude možno využít jako zbraň v politickém klání. Vlivem nepříznivých konstelací se může tento projekt střetnout například s projektem na dokončování chodníku do Hážovic, s některou s následujících fází řešení vodovodu na Horních Pasekách, či s jiným sociálně a občansky důležitějším projektem. A opět zde budete mít vyhrocenou situaci ve které postavíte jednotlivé skupiny občanů proti sobě. Občané jsou ovšem ve sporu ta slabší strana. Obávám se, že stejně jako nyní, většina zastupitelů rezignuje na zastupování občanů. A občané pak opět skončí poražení.

Děkuji za pozornost.

Následující komentář vyšel v čísle 7. Spektra Rožnovska 6.dubna 2006. Je mírně ostřejší a tak jsem zvědav, jestli někdo z "usedlých" čtenářů Spektra zareaguje. Ve srovnání s klasickými politickými komentaři z Lidovek či MF Dnes je ovšem stále ještě nemastný neslaný...

V minulém Spektru pan Soška odhaluje "temné síly". Dopouští se ale manipulace se čtenářem. V článku si všímám proč se jí dopouští a kdo z ní má prospěch.

Nejdříve několik postřehů, na kterých bude zřejmé, proč obviňuji autora z manipulace. Prvním je posun zimáku z kategorie "využití volného času" do kategorie "infrastruktura". Čtenáři je podsouván fakt, že zimní stadion je nepostradatelný asi jako voda, plyn, doprava či telekomunikace. Na dalších řádcích autor přitvrzuje a povyšuje zimák na samotnou budoucnost města. Mistrné úrovně ale dociluje až při manipulaci s čísly o zadlužení s cílem prezentovat co nejnižší výsledek. On sám před nás klade 0.7 procent. Členové Zdravého Rožnova pracují s číslem 33 procent. To je veliký rozdíl a je lépe ho vysvětlit na příkladu. Představme si rodinu, která si vezme hypotéku 2 miliony na stavbu domu. Na otázku přátel po celkovém zadlužení stavebníci buď odpoví 2 miliony (stejný princip zastává i ZR u zimáku) anebo odpoví 120 tisíc (jak by řekl pan Soška) což je roční splátka. Dále autor porovnává objem rozpočtu města s roční splátkou úvěru. Zamlčuje ovšem fakt, že i město má své "životní minimum" (potřebné na provoz/platy atd.). V případě Rožnova se pak avizovaných 360 milionů celkového objemu smrskává na 40-50 milionů investic ročně a zimák se tak stává nezanedbatelnou položkou.

Odpověď je jednoduchá. Pan Soška se řídí heslem "čí chleba jíš, toho píseň zpívej". Na samém počátku se mu podařilo přesvědčit ODS a Kubínovy nezávislé o potřebnosti zastřešení stadionu. Není pravda, že by s projektem souhlasili hned všichni zastupitelé. ČSSD podlehla až po nátlaku v létě 2005 a KDU-ČSL odolávala až do podzimu minulého roku. Proč tyto strany podlehly je mi dodnes záhadou. V každém případě pro hlavní politické iniciátory se situace stává více a více neudržitelnou. Občanský odpor, který tento kontroverzní projekt vyvolal, není vítaný půl roku před volbami. Pan Soška proto pracuje na "zklidnění" veřejného mínění a trio hlavních prosazovatelů Bill/Rýznar (ODS) a Kubín (SNK) jen mlčky sleduje vývoj situace.

Domnívám se, že hlavním důvodem je ideové vyhoření. Tito pánové už zřejmě nemají co říci a tak se chytají jakékoli příležitosti, která by jim mohla přinést politické body. K velké smůle obyvatel se ale v posledním roce několikrát utli. Dobře je to vidět na případu stadionu, kde staví proti sobě různé zájmy obyvatel (vodovod/chodník/stadion). Neuvědomění si priorit je opět nedostatkem vize. Dalším příkladem je probourání ulic Nádražní a Bayerovy. Občan/volič může být jen zvědavý, s čím před něj předstoupí na podzim v době voleb.

Nemusíme ovšem čekat tak dlouho. Stačí přijít 18.4. na zastupitelstvo a poslechnout si je při prosazování převodu stadionu na s.r.o., což je poslední krok, který je potřeba učinit k dovršení projektu.

Počítejte se mnou: ODS, ČSSD, KDU-ČSL a Strana Zelených, to jsou dohromady čtyři demokratické strany mezi kterými můžeme vybírat při volbách do poslanecké sněmovny. Mluvím o stranách, které mají alspoň teoretickou šanci překonat pětiprocentní vstupní hranici. Já osobně budu vybírat mezi posledními dvěmi a mám proto několik důvodů:

Čili já budu vybírat mezi KDU-ČSL a Stranou Zelených. Výběr to nebude jednoduchý, protože ve Zlínském kraji kandidují dva muži, které mám tu čest znát osobně a které sleduji několik posledních měsíců v jejich běžném místo- a starostenském poslání. V politice tedy "malé", ale přesto dobře ukazující kvality jednotlivce v různých situacích a pod různými tlaky. Tyto informace jsou důležité pro odhad jak který kandidát bude pracovat a chovat se ve sněmovně, kde prostředí je jěště daleko více "nehostinější". Těmito muži jsou Václav Mikušek a František Šulgan, starosta a místostarosta Rožnova pod Radhoštěm. Vzhledem k realitě poslaneckého sněmování budou ale osobní kvality, vize a morální kredit obou kandidátu hrát mírně menšinovou roli při mém rozhodování, které straně dát svůj hlas. Většinový důraz budu klást na stranický program a jen lehce i na kvalitu ostatních osobností s šancí dostat se do sněmovny. Poměr bude asi 40:60. To ovšem neznamená, že by oba kandidáti nebyli "nuceni" splnovat požadavky kladené na politiky popsané již v komentáři "Hledá se politik s vizí". Právě naopak. Protože jsou tak blízko a protože Rožnovem hýbají důležité kauzy (průraz Nádražní/Bayerova, Zimní stadion, Kaufland, otevření dolu ve Frenštátě,...) je možné je sledovat v "přímém" přenosu a shromaždovat informace tolik potřebné pro finální rozhodnutí. To je ovšem těch 40%, zbývajících 60% je hlavně stranický program. V některém z příštích komentářů se pokusím provést analýzu obou programů, jejich silných i slabých míst, celkové vize v nich převažující a v případě odvahy i porovnání na závěr.

Blíží se volby do poslanecké sněmovny PČR i do obecních zastupitelstev a tedy nastává čas hledání toho pravého "koně", který nás bude reprezentovat. Pro mě osobně politik musí mít vizi. Musí být schopen tuto vizi vysvětlit a přesvědčit o ni svého voliče. Pokud politikovy argumenty obstojí proti mým vlastním a jeho vize souzní s mou vlastní, pokud politik vlastní jistý morální kredit, pokud je osobností a pokud mu důvěřuji, pak jsem ochoten dát mu svůj hlas.

Velmi pěkný článek na toto téma napsal pan Jindřich Kalous do Britských listů: zde
Skoro bych se pod něj mohl podepsat krom dvou věcí:
1. nejsem členem skupiny Mensa
2. nesouhlasím se zrušením Senátu, protože za dobu své existence prokázal svou kvalitu, většinovou kvalitu osobností v něm sedících a mnohokrát tuto společnost tahal z demokratické "bryndy", do které ji uvrhl její vlastní parlament.